Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/diversify.cz/diversify.cz/templates/n1b/functions.php on line 567

Jedna hudba vládne všem,

jedna nám všem káže.

Jedna všechny přivede,

U Olinka sváže.

 

   Ne, nebojte se, nebudu vykrádat ani kopírovat geniální Tolkienovo dílo. Tato parafráze ústředního verše jeho Pána prstenů mě pouze napadla jako jednoduché vyjádření mého postoje k hudbě Diversify. Ta mě totiž svázala hodně pevně a nechce mě potvora pustit. Což je dobře.

   V pátek 26.4. 2013 jsem se zúčastnil svého prvního křtu desky nějaké kapely. Hodně jsem se na to těšil a celá akce stála za to. Pro ty co tam nebyli, se pokusím přiblížit koncert svýma očima. No a kdo tam byl, tak si ho třeba alespoň připomene.

   Když jsme spolu se svými kamarády a kolegy z práce dorazili do Lhotky, přistihli jsme kapelu zrovna ve fázi ladění zvuku. Po krátkém přivítání jsme si objednali pivo (mimochodem, bylo výborné, poklona hostinskému) a se zájmem sledovali počínání celého ansámblu v čele se zvukařem Ondrou. Z jejich diskuze a i ze samotného poslechu bylo patrné, že prostory místní hospody neumožní uspořádat akustické orgie, nicméně v rámci možností se nakonec podařilo sladit vše ke spokojenosti všech. Během tohoto ladění jsem se pousmál při pohledu na Patrika, když i při pouhé zkoušce při prvním úderu nasadil svůj germánsky zarputilý výraz. Také jsem během zkoušky postřehl jistý podivný zvuk. Znělo tak trochu jako krkavec v agónii smíchaný se špatně zvládnutým hrdelním zpěvem. Chvíli jsem pátral po zdroji, nakonec jsem si všiml podivné postavy sedící u stolu zády k jevišti, z jejíhož hrdla onen zvuk vycházel. To jsem ještě zvedl obočí na znak údivu a nepochopení. Pochopil jsem později. Hospoda se postupně plnila a s počtem lidí vevnitř se pochopitelně zvyšoval i hluk hovoru. Ale i přes to jsem z ničeho nic zaslechl pískání. Co to? Otočím hlavu a vidím hostinského Steeva, kterak nese pivo a píská. Ihned se k němu otáčelo několik hlav. Ten, kdo jako já ve Lhotce, potažmo U Olinka, nikdy nebyl, vzhlédl s údivem, v pohledu ostatních byla jasně patrná lačnost prahnoucí po ukojení touhy po chmelovém moku. Geniální převedení Pavlovova výzkumu do praxe, Ivan Petrovič by měl radost. Koncert měl začít ve 20:00. To jsme ale nevěděli, že v tuto dobu nezačnou hrát Diversify, ale začne speciální happening, nebo chcete-li, one man show. To se totiž před „podium“ postavil onen človíček, kterého jsem si všiml při zvukové zkoušce. Tento tvor se nám nepředstavil, pro přehlednost si ho tedy pojmenujme sami. A když už jsem na začátku článku zmínil Tolkiena, říkejme mu třeba Glum. Ostatně bych nelezl několik fyzických i psychosociálních podobností. To, co potom následovalo, jsem ještě nezažil a zažít už bych ani nechtěl. Pochopil jsem, že Glum během ladění kapely ladil také a z jeho hrdla vycházel jeden pazvuk za druhým. Měl to být asi zpěv, ale nejsem si jistý. Já nejsem muzikant a hudební teorii rozumím asi jako pletení, takže budu rád, když mě někdo poučí, co to vlastně bylo. Tato produkce trvala asi 20 min, potom se naštěstí aktér unavil a poslušně se usadil zpět na své místo ke své sklenici. Příště bych si, kluci, předskokana vybíral pečlivěji.

   A pak už to přišlo. To, kvůli čemu jsme všichni vážili cestu. Členové kapely se chopili nástrojů, Killi jako spíkr navíc slova a po krátkém přivítání jsme se konečně mohli zaposlouchat do libých tónů a akordů z pera Diversify. První dvě skladby dovolím si odhadnout, že 90% posluchačů neznala. Tyto skladby jsou již letité, dosud však nebyly zaznamenány na žádném médiu a to je důvod jejich prozatím masové neznámosti. Následující série už byla z alba Demo 2009. Postupně jsme tak mohli vyslechnout hity typu Diversi, Police, nebo Schysmatic. Během této série došlo k výpadku elektřiny, který trochu zpomalil tempo koncertu, ale po obnově dodávky proudu se tempo díky vytříbenému projevu kapely rychle dostalo na náležitou úroveň. Následovaly dva „ploužáky“ v podobě geniální Spirit a další skladby, bohužel pro mě neznámého názvu. Krátká pauza na vydechnutí, provětrání a pokec a přišel vlastní akt křtu. Hostinský a kmotr Steev se chopil mega lahve s Irskou whiskey Tullamore D.E.W. a tímto jistě skvělým mokem pokřtil věřme že úspěšné album Aortas. Po této oficialitě pak zaznělo kompletní album live. Vnímavý posluchač jistě zaznamenal několik dílčích odlišností oproti studiové nahrávce. Těm vévodila Patrikova komediální vsuvka, když při skladbě Atrium dvakrát po sobě na stejném místě jako že pokazil svůj part a tím zastavil celou produkci. Povedená taškařice. Po doznění posledního tónu skladby Aortas následovala delší pauza, po které přišlo na řadu několik převzatých věcí od zahraniční konkurence a potom konec. Závěrečné dvě skladby v podání Patrika, Wency a jejich dvou hudebních přátel už byla pouze třešnička na dortu a vyjádření díků zvukaři Ondrovi a jeho kolegovi.

   Koncert i křest se myslím náramně povedl. I přes extempore s elektrikou a Glumem proběhlo vše na výbornou. Bylo vidět, že si kluci muzikanti vše užívají a bylo hodně zajímavé sledovat jednotlivé členy kapely při hraní. Vnímavý pozorovatel si jistě všiml úplně rozdílného pojetí a toto jednoznačně stojí za malý rozbor. Vezmeme to z našeho pohledu z leva:

Richard. Pohodář. Když se díváte na Richarda, tak vám to připadá, že si jen tak drnká, nestará se o nic a je zkrátka v klidu. Tomu nahrává i lehký úsměv a veselá jiskra v oku, když mrkne do hlediště, což dělá docela často. Nic ho nerozhází, všechno je v pohodě. Take it easy!

 

Wenca. Tanečník. Wenca si evidentně užívá každý tón a hrou se neskutečně baví. Využívá každý milimetr prostoru k rozpohybování se v rytmu skladby a musím říct, že to vypadá hodně vesele (pozor, ne směšně). Praha má svůj Tančící dům, Diversify májí Tančící basu.

Patrik. Tvrďák. Kdo by Patrika neznal a viděl ho jen při bubnování, myslel by si, že je to ten nejnepřístupnější člověk a že ho rozhodně není radno dráždit bosou nohou. Jeho výraz je už pověstný a jde z něho místy strach. Jakmile ale naposledy klepne paličkou do bubnu, rázem se změní ve sluníčko. Takový malý Schysmatic.

Killi. Kytarista. Vizáž, postoj i pohyb po place, to je archetyp rockového kytaristy. Trochu v protipólu s tímto je jeho elegantní oblečení, v kterém by z fleku mohl navštívit nejednu galerii. To se ale perfektně hodí v pasážích, kdy vezme do ruky španělku a zaujme předpisový posed klasického kytaristy. Nejedné učitelce z lidušky by zaplesalo srdce. Kytara je mé já, já jsem kytara.

   A co říci závěrem? Snad už jen to, že takových akcí chci rozhodně zažít víc. Nejbližší příležitost bude v červnu na Helfštýně, takže doufám, že se tam Diversi komunita sejde v hojném počtu a podpoří své „bohy“. A Glum snad zůstane doma…

 

ŠN 5/2013

Fejeton "kterak se stalo, že jsem se stal fanouškem."

   Pro mě tehdy prapodivné slovo Diversify jsem poprvé zaregistroval někdy v první polovině roku 2012. Bylo to jak jinak než v práci a jak jinak než při debatě u kávy. Záhodno by bylo poznamenat, že debata u kávy probíhala během přestávky, leč kdo lže ten krade a mě se do vězení nechce. Můj milý kolega, říkejme mu třeba Lukin, nám připravil lahodný mok v podobě espressa ze směsy Super crema - speciálně komponované italské směsy několika ARABIC. Když říkám nám, mám na mysli mě, pochopitelně Lukina, kolegu optika Dejva a hlavně Patrika alias Paťase. Mezi slastným pomlaskáváním a vychvalováním nesporných Lukinových baristických kvalit přišla řeč i na muziku. Ke svému překvapení jsem tehdy zjistil, že Patrik je bubeník a že se ve svých volných chvílích zabývá muzicírováním. Vyjmenoval několik hudebních těles, která využívají jeho umění. Samozřejmě jsem si nezapamatoval žádné z nich, ale tehdy mi to nevadilo, protože jsem to bral spíše jako raritu, že jsem se poprvé v životě setkal s opravdovým bubeníkem. Jak čas plynul, přibývalo postupně kávových dýchánků i vypitých káv, debaty se však kupodivu točily okolo všeho, jen ne okolo muziky. Zlom nastal až 8.září. To se na přerovském výstavišti konal ZubrFest, na kterém nechyběla nezávislá scéna a na ní Diversify. Slovo dalo slovo a Lukin se domluvil s Patrikem, že se půjde podívat, zároveň vezme foťák a udělá pár fotek. Já jsem tento den strávil se zednickou lžící v ruce snažíc se konečně dokončit rekonstrukci dětského pokoje. Následující pondělí mi Lukin nad barevnými fotografiemi barvitě líčil, jaká to byla paráda. Skvělá hudba, těžcí pohodáři na scéně, zajímavé fanynky a tři piva zdarma. Debaty v práci stále častěji zabrousily na různá hudební témata, pro mě to však bylo stále v rovině teorie. Potom v prosinci přišel Patrik s informací, že se chystá koncert U Olinka. To už jsem vážně uvažoval nad svou účastí na tomto, bohužel opět zvítězila rodina a já zůstal doma. A opět se následující pondělí po koncertu Lukin společně s dalším kolegou Aldou, který se zúčastnil, rozplývali. A to už mě mrzelo. Ale pak to přišlo. K mému stolu přišel Lukin, že má od Patrika tři nové skladby DVRSF. Sem s nimi, povídám, a za chvíli už polykám první takty Intra. A jsem okamžitě nadšen. Pouštím si to dvakrát dokola a pustil bych si i potřetí, jenže zrovna vešel k nám do kanceláře jako obyčejně vysmátý Patrik. Hned mu říkám ty jo (mám pocit, že jsem zvolil jiné, animálnější oslovení), to je super, nemáš ještě něco? Jasně kámo, mám DEMO z roku 2009, donesu. A skutečně donesl. Otevírám Free Commander, kopíruji do adresáře C:\Hudba\Ostatní\Diversify, kde už jsem měl první tři skladby a vzápětí pouštím. Nejdřív si vychutnám mě už známé letošní hity a potom pokračuji demem. Nedšení nebere konce. Jeden ostrý akord střídá druhý, vzápětí přichází nečekaná změna tempa a uklidňující pasáže, které dávají tušit další nekončící erupci hudebních nápadů, které přicházejí a přicházejí. Neúprosné kytary mě drtí svým tempem, bubny hrají tak, že je snad musí obsluhovat chobotnice a vše nádherně dokresluje basa. Já si při poslechu podupávám nožkou, házím hlavou všemi směry a připadám si jak tvrďák. Tvrdý rock v podobě Police střídá místy až psychedelický Schysmatic (já to slovo nemám rád, ale k této skladbě se mi to nějak hodí). A potom jako blesk z čistého nebe přichází Spirit a já oněmím úžasem. Už první tóny totálně rozbíjí mou masku rockera a obnažují mou veskrze romantickou duši až na dřeň a já se vznáším na křídlech melodie někde v nekonečných prostorách Všehomíra. Nádherné zakončení. Pánové, jsem váš. Něco tak neskutečně silného jsem už dlouho nezažil. Patrikovi v práci vysekávám poklonu a o to víc mě mrzí, že jsem nebyl na koncertě. A potom přijde Lukin s informací, že má u kluků ve zkušebně domluvenou oslavu svých narozenin společně s pro mě tehdy ještě neznámým Wencou a že mě srdečně zve. Koupí se prý nějaky pivko, kluci si zahrají, pokecáme a ty to uslyšíš naživo. Super. Tentokrát už by mě neodradilo ani zemětřesení. A taky že ne. Akce proběhne k naprosté spokojenosti mojí i ostatních a já tak 16.prosince roku 2012 definitivně propadám kultu Diversify

   Při psaní tohoto článku jsem si říkal, kdo je vlastně prapůvodcem mého téměř fanatického fandovství. Lukin, který mě seznámil s Petrikem? Patrik, první člen DVRSF kterého jsem poznal a který mi nezištně (doufám) poskytl nahrávky? Všechno špatně. Může za to moje manželka. Vy, kteří nechápete, sledujte se mnou tuto časovou osu:

Září 2009 – manželka vyslovuje myšlenku na pořízení dalšího potomka. Říjen 2009 – úspěšně se bráním. Listopad 2009 – jsem poražen. Červenec 2010 – narodila se nám dvojčata. Podzim 2010 – od večera do hluboké noci trávím krmením a jiným obhospodařováváním potomstva. Podzim 2010 – ráno v práci vypadám jako zombie a zkouším vzpruhu v podobě kávy od Lukina. Průběh r. 2011 – stávám se na kávě závislým a poznávám Patrika. Podzim 2012 – poprvé poslouchám DVRSF a následně jsem pozván do zkušebny. Současnost – v uších mi právě dohrálo Diversi a začíná Ignorance. Dnes už potřetí.

   Tak se tedy stalo a já se stal. Možná si někdo řekne, že kdyby se nestalo a já se nestal, že by se nic nestalo. Omyl. Stalo by se. Stalo by se to, že bych si nerozšířil své poněkud omezené hudební obzory. Stalo by se to, že bych si v práci nemohl pravidelně pouštět skvělou hudbu. A hlavně by se stalo to, že bych nepoznal skvělou partu pohodových lidí kteří něco umí a naštěstí se s tím dělí s ostatními. A za to všechno pánové Wenco, Killi, Richarde a Patriku, za to Vám patří jedno velké díky.

 

Váš věrný fanda Š.

Pár slov pro vnímavého posluchače, či fanouška, který navštíví web DIVERSIFY.

Bylo by fajn přivítat všechny, kteří zamíří do našeho hudebního světa. Pár vět najdete už na hlavní nabídce v záložce "O kapele", kde se dočtete o doslovnému významu "DIVERSIFY". Nicméně tento krátký článek Vám podá stručný popis toho, na co se díváte a co posloucháte.

Naše logo tvoří imaginární oko na tmavě modrém pozadí. Tmavě modré pozadí s přechodem do černého pozadí vyjadřuje nekonečný a zároveň pro nás složitý prostor v kontextu s dněšním světem. Výchozím a zároveň záchytným bodem v tomto prostoru je právě imaginární oko (neboli také průhled), v jehož středu se odehrávjí různé děje (myšlenky aj.). Právě tímto pohledem je nutné vnímat naši hudební tvorbu.

Samotný název kapely co do znaku, je tvořen spoutanými protáhlými slzami, tvořící jednotlivé šablony písmen. Nápis je koncipován tak, aby podtrhl pozadí s okem a celkovým tvarem působil jako souměrná okřídlená náruč.

Pro přímou interpretaci toho, jak vznikají skladby, navrhujeme pro každého posluchače, ať si v tom najde to své podle třeba momentální nálady. Nemá totiž smysl se rozepisovat na psychologické téma toho či onoho stavu, kdy a za jakého pohnutého stavu jednotlivá skladba vznikala. To by se dalo třeba společně probrat nejlépe v některých z místních putik.

Tímto by jsme vám třeba chtěli pomoci otevřít si vlastní průhled do svého nitra a pokusit se dívat na svět třeba lépe.

KILLI

Recenze

aneb pohled na hudební těleso Diversify očima a ušima fanouška.

Právě se mi do ruky (uší) dostala starší demo nahrávka přerovské grupy Diversify. Nahrávka z roku 2009 technicky nedosahuje kvality letošního studiového počinu této perspektivní skupiny, nicméně obsahově rozhodně stojí za poslech.

Hlavní charakteristikou tvorby Diversify je dynamický a do detailu propracovaný projev. Dynamický, ale ne agresivní ve smyslu, že za každou cenu útočí na podvědomí posluchače a snaží se o prvoplánovou zapamatovatelnost melodie. Toto není možné, protože Diversify neprodukují žádnou „jednoduchou“ muziku. Při poslechu každé skladby je také jasně patrná perfektní technická zručnost jednotlivých členů. A to všech, takže ve výsledku žádný z nástrojů nedominuje, ale jednotlivé party se doplňují a spolupracují v takřka dokonalé harmonii. Demo z roku 2009 se nese ve stejném duchu, v lecčems se však liší.
Celkově je toto demo o poznání poklidnější než současná tvorba. Nepředstavujte si však nějakou selanku. Stále je to muzika pekelně tvrdá. Ostřejší pasáže střídají ty poklidnější někdy plynule, jindy náhle, vždy však takovým způsobem, že to posluchače neznechutí. Plynulé přechody nastupují přesně tam, kde je posluchač očekává, ty náhlé občas šokují, vždy však pozitivně. Skokové změny, to je typické pro skladbu Schysmatic. Ta opravdu vyvolává zvláštní stavy, název přesně odpovídá obsahu. Trochu vybočující skladby jsou druhá v pořadí s názvem Ignorance a hlavně ta čtvrtá - Police. To je v podstatě předzvěst současnosti. Rychlejší, tvrdší a jak jsem psal výše – dynamičtější. Ještě bych chtěl upozornit na poslední věc, skladbu Spirit. Pro tuto skladbu neplatí mnou popisovaná vyrovnanost jednotlivých partů. Zde totiž jednoznačně dominuje španělka, která vás při poslechu opravdu odnáší někam za hranice normálního chápání, do spirituálního světa.
Celkově musím demo ohodnotit na výbornou. Skvělá muzika u které i při několikerém poslechu objevujete stále něco nového, vždy zajímavého. Jak už jsem psal, Diversify není jednoduchá hudba, která by se mohla pouštět jako kulisa k nějaké činnosti. I když vlastně proč ne, raději poslouchat Diversify při uklízení, než vůbec. Rozhodně ale při jejím poslechu doporučuji udělat si čas, zavřít oči a pořádně se zaposlouchat. Stojí to zato.
Nasnadě je ještě jedna otázka. Co zpěv? Byl by ku prospěchu věci, nebo spíše naopak? To je podle mě hodně složité a členům Diversify toto dilema nezávidím. Ono napsat smysluplné libreto není jen tak, navíc zpěv u takové hudby by měl spíš podtrhovat muziku jako takovou a ne opačně jak je to většinou, že hudba dělá kulisu zpěvu. Navíc si myslím, že hudba by se tak jako tak musela zpěvu v mnoha věcech přizpůsobit. Což by byla škoda. Ale třeba se pletu a muzikanti z Diversify se s tím vypořádají na výbornou a posunou se opět o kus dál. Uvidíme.

Š.

12/2012